Aya

Že když cítím hlubokou psychickou bolest, tak co mi pomáhá je silná bolest fyzická, to už nějakou tu dobu vím, ale že si někdy dokážu "ublížit" až takhle, to jsem nečekala. Nutnost náhrady jedné bolesti za druhou začala u neškodného kousání do rtu, tak sby to bolelo, což je vlastně jen jednoduchá nenápadná činnost, nevyžadující moc soustředěnosti a vůle. Pak to pokračovalo přes bodání se jehlou nebo špendlíkem do ruky až k řezání se, které přeci jen už nějakou tu vůli vyžaduje, vzít do ruky nástroj ( v mém případě většinou nůžky) a přes ruku si přejet tak, aby se dosáhlo kýženého efektu... Ale to co jsem udělala dnes, jsem od sebe upřímně vůbec nečekala. Včera se staly věci, kvůli kterým jsem většinu noci přemýšlela, jak si efektivně pomoct, tedy způsobit pořádnou bolest, no a co mě nenapadlo-píchnout si další díru do ucha, jelikož mě vždy nová náušnice bolela dlouho a důsledně- ne nechat si píchnout novou náušnici, to je přece pro sraby a navíc vysvětlovat proč to chci udělat, ale probodnout si to ucho sama. Už jsem to kdysi zkoušela, jenže ve chvíli co jsem jehlou narušila pokožku, udělalo se mi nesmírně zle a neměla jsem šanci to dokončit a tak nějak jsem počítala s tím, že dnes to taky nevyjde, ale něco mě pohánělo to vyzkoušet. Všechno jsem si krásně připravila-jelikož je otec zdravotník nebyl problém doma vyštrachat sterilní jehlu, vydezinfikovala jsem náušnici, namrazila ucho, abych předešla bolesti a krvácení, šplíchla dezinfekci i na ucho a se strachem vzala do ruky jehlu, vyměřila si místo a šup... čekala jsem, že se hned zase skácím, ale velmi překvapivě jsem ucho s menší obtíží s pokožkou vzadu, v klidu propíchla, jehlu vytáhla a začala tam rvát náušnici, což se vůbec nemohlo povést, protože jehla byla moc úzká, takže se ucho hned po jejím vyjmutí zatáhlo a nebylo možné už tam nic dostat. Přesto, že se mi tedy nepovedlo mít další náušnici, jsem vlastně velmi velmi ráda, i když to asi zní divně, že se mi povedlo si takto bolest způsobit a úplně v klidu si sama propíchnout část těla.