Aya

Zaujalo mě, že v době kdy jsem psychicky nahoře, nemám potřebu něco sepisovat, respektive ty svoje sepsaný kecy někde publikovat...

No ale to není to, o čem jsem se dneska chtěla rozepsat. Letos jsem odmaturovala, což znamelo ještě před samotnou zkouškou vymyslet a rozhodnout se kam budu směřovat dál. Podat přihlášky na vysoké školy, a jelikož jsem hodně nerozhodná a dodnes vlastně vůbec nemám jasno co chci v životě dělat, čeho chci dosáhnout, tak jsem podala pár přihlášek na školy v našem městě a jako možnost úplně mimo přihlášku na druhý konec republiky na velmi podobný obor. Ale během toho roku se stalo tolik věcí, uvědomila jsem si tolik souvislostí, že jsem byla svému minulému já neskutečně vděčná, že jsem si tam tu přihlášku jen tak hodila, a že nyní můžu vypadnout ze svého rodného města, někam pořádně daleko od všeho a od všech a užívat si studenstká léta naprosto jinde... Vím, že po týdnu bydlení na novém místě je ještě brzo hodnotit, ale já to tu naprosto miluju, jsem opravdu velmi ráda, že jsem odtamtud vypadla, miluju to tu i přesto, že se houpačka nejpíš zase rozhoupla směrem dolů a já už nejsem v tom přemotivovaném hyperaktivním období, ale upadám zpátky do hluboké propasti, i když doufám, že je to jen přechodný, jen chvíli, že to nebude jako posledně na x měsíců, ale jen na pár dní, miluju to tu i přes spoustu mínusů, přišla jsem o skvělý kolektiv lidí, o spoustu možností, ale věřím že se najdou ještě lepší a že si to tu pořádně užiju...