Miluju...!
Naprosto zbožňuju názor, že rodinu jsem rozvrátila já. Jo, takhle blbou poznámku beru překvapivě dobře, ale asi je to tou nepředvídatelnou psychikou, která je opravdu jako na houpačce. Poslední měsíc je sice spíše stabilní a to ve velmi dobrém slova smyslu, sebehorší události v okolí si tak nějak vůbec neberu a zvládám jako už dlouho ne, společenštější než za posledních deset let a nejvíc si užívající pomaturitní prázdniny, ale na táboře to bylo spíš naopak. Sice jsem byla neskutečně ráda za ty lidi a události tam, ale potkla mě takový záchvat, že jsem pár hodin vůbec nevnímala plynutí času, okolí, ani co dělám a vůbec jsem si nepamatovala co jsem v té době dělala. Po tom co se tohle stalo už jsem vážně uvažovala, že se dokopu k psycho/psychi, ale jelikož už se to neopakovala a nálada se zhoupla nahoru, jen se bojím toho až se to celé zhoupne zase hluboko hluboko dolů...
